Tenhle měsíc jsem si nedělal průběžně poznámky, co jsem dělal. Tady je zpětná rekonstrukce. Pozdravujte “recency bias”.
Zcela určitě se mi podařily následující věci:
rozečíst Field notes on science & nature o tom, jak si (přírodní) vědci dělají zápisky. Kapitola o biologovi, co si kreslil mapu při sledování pohybu pandy obsahující mj. kde se panda vykadila považuju za highlight četby tohoto měsíce.
přečetl jsem novou knihu Nate’a Silvera, což retrospektivně byl dost flop. Narozdíl od Signálu a šumu, který jsme potkali v nejmenovaném hotelu poblíž Broumova při cyklovýletu.
taky jsem si četl o prekérním bydlení.
(trochu) jsem se rozsekal na kole na tramvajových kolejích. Cením neznámého řidiče Pražských služeb, že zastavil, aby se ujistil, že jsem ok.
práce, kterou jsem strávil velkou část léta, se zhmotnila do tohoto working paperu
NEnapsat kamarádovi, který se rozhodl postovat na sociální sítě “the stupid person’s idea of a clever idea”, jestli se náhodou neposral. Ikdyž jsem celkem chtěl. Člověk má být vděčný i za maličkosti.
“Asi nás nepřekvapí, že každý den u nás vaří a uklízí v mnohem větší míře ženy než muži […] - i u single osob bez dětí, kdy každý den uklízí 46 % žen oproti 26 % mužů žijících single.” (Homfray, Václavková: Pay Gap)
po přečtení předchozí pasáže jsem si doma uklidil o něco více než obvykle. Ale stejně mi je jasný, že základ spokojenosti je smířit se s tim, že je člověk trochu prase, než trávit neospravedlnitelně mnoho času ubíjející prací (tak si aspoň interpretuju sdělení Až skončí práce od Helen Hester a Nicka Srnicka po přečtení půlky).
byl jsem v Brně.
Možná jsem na něco zapomněl, na rozdíl od rokenrolu, který nikdy nezapomíná.