Část měsíce jsem strávil dokazováním, že závěry dua Svěrák & Uhlíř obsažené v písni Není nutno se nezakládají na empiricky doložitelné evidenci. Nemít prachy rozhodně vadí. A to tak moc, že zvýšení výdajů kvůli inflaci je spojeno s poklesem well-beingu a nárůstem počtu symptomů deprese.
Další část měsíce jsem vykládal výsledky voleb a věcí s tím spojených. Kvůli tomu se moje jméno objevilo i v podcastu Vlevo dole, čehož si všimlo docela velký podíl kamarádstva (3/4 z toho byly matky malých dětí. náhoda?). Taky mi vyšel komentář v Lidovkách. Kvůli tomu mi nikdo nepsal. So long for the print media.
S očekáváním nadcházejících voleb v Británii jsem si četl něco k politického myšlení Erica Hobsbawma.
‘There are realistic radicals and revolutionaries and impossibilist ones’, Hobsbawm argued. […] The targets of his work were the ‘sectarian or fundamentalist left … [those who] run the grave risk of confusing conviction with the pursuit of a political project, militant activism with the pursuit of social transformation … shaking a fist at the status quo with shaking it’ (Pike & Diamond: ‘Better in kung fu movies than in political parties’: Labour’s Factionalism and a Reappraisal of Eric Hobsbawm’s Political Thought)
Hobsbawm též cenil emancipační potenciál cyklistiky. (To jsem se dozvěděl při poslechu Ones and Tooze o Tour de France, která snad bude dramatičtější než britské volby)
“Nor should we forget that most beneficent of all the period’s machines, whose contribution to human emancipation was immediately recognized, namely the modest bicycle.”
(Hobsbawm: The Age of Empire, Ch. 2: An Economy Changes Gear)
Díky tomuto seznamu letního čtení na Guardianu jsem se dostal k Wifedom: Mrs Orwell’s Invisible Life, biografii Eileen O’Shaughnessy, mj. ženy George Orwella. Výtečné, pokud jste schopni akceptovat, že Orwell byl celkem čurák.
“It’s mid-morning. I come in the back door from the studio for more coffee. My sixteen-year-old daughter is buttering toast in the kitchen.
‘What are you working on?’ she asks. It’s a new, adult question for her.
‘It’s… the story of a wife. And of a marriage,’ I say. ‘Orwell’s. It’s hard,’ I add. This is a new response from me too, adult to adult in its vulnerability.
‘Why is it so hard?’ she asks. I feel our roles changing; the tectonic plates of my family are shifting apart. I’m usually the sympathetic coach, the annoying encourager.
‘Because,’ I say, closing the fridge, ‘it’s hard to know how to think about an author you’ve long loved if you find out they were …’
‘An arsehole?’ She licks peanut butter off the knife.”
(Anna Funder: Wifedom: Mrs Orwell’s Invisible Life)
Do záložek webových stránek určených ke krátké prokrastinaci jsem vedle usual suspects (chess puzzles, wordle, connections) zařadil Graduate in Necromancy.
Kromě songů spojených s britskými volbami uspořádanými v tomto playlistu, též czekam aż spadnie deszcz.